Alice už tu nebydlí

Film nám ukazuje těžký život ženy. Je to určitá obžaloba mužů - manželů. Jsou dominantní, žena je doma a musí poslouchat. Vše je o výchově, pokud v takovém modelu vidíme ideál života. Ale je to výhradně mužský egoistický svět, který nás živí. Krásný příběh, jak se zlomená žena s malým dítětem postaví zpět na nohy a nakonec najde i pravou lásku. Alice (výborná Ellen Burstyn) nikdy neměla štěstí na muže, ale po smrti jejího manžela se musí začít starat sama o sebe a svého malého synka. Cestou naráží na další muže, ale ti ji od mužského pokolení odrazují svou brutalitou a neschopností respektovat ženy jako partnerky více a více. Nádherné drama se zřejmě potřebným happyendem, aby naděje stále zůstávala. (15.06.2009)

Tak trochu netradičná road movie. Výborne hrajúcu E. Burstyn tu však svojim zjavom a povahovým charakterom zatienil jej filmový syn - Tommy (Alfred Lutter III). Ten mi tu neskutočne liezol na nervy. Mať takého "drobca" doma, tak lámem nad ním varechu každý deň. A s tým je spojená aj väčšina zaujímavých situácií vo filme - konfrontácia medzi matkou a synom tu bola jedinečná, všetko ostatné bolo len také krovie, ktoré miestami trochu nudilo. Aj napriek tomu si však myslím, že si nadpriemerné hodnotenie snímok zaslúži. 75/100 (09.10.2017)

Alice vznikla za dost netypických podmínek, kdy Warneři byli již během natáčení The Exorcist tak nadšení z výkonu Ellen Burstyn, že jí nabídli, aby si sama vybrala libovolný projekt, ve kterém chce nadále hrát (či ho dokonce režírovat). Tak mezi haldou scénářů vyhrabala ten Getchellův a rozhodla se, že svěří jeho režii nějakému mladému dravému režisérovi. Coppola jí tehdy doporučil ať se mrkne na Mean Streets, ze kterých byla nadšená, ale nebyla si jistá, zdali mladý italoamerický floutek Scorsese je vůbec schopný natáčet ženské postavy. Napřímo se ho zeptala při osobním setkání, co ví o ženách, na což on pokrčil rameny se slovy "Nic, ale rád se o nich něco naučím." A tak tu máme Alici, vdovu středního věku s dospívajícím synem v příběhu plném postav, které dodržují tehdejší Scorseseho schéma naturalistické ukřičené a užvatlané nesnesitelnosti, akorát to tentokrát nejsou (pouze) namachrovaní muži, ale i ženy a děti, takže přirozeně při některých výměnách mezi hlavní postavou a jejím synem budete mít pocit, že byste raději chroustali sklo. Scorseseho chick-flick je zpětně prazvláštní bizár s podivným tempem (patrně způsobeným celkem zásadním sestříháním, zejména první třetiny), nervózní ruční kamerou, překvapivě srdcervoucími emocionálními scénami a s opravdu strašidelnými vedlejšími postavami. A tím se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu: Kdo je Vera? Co tam dělá ta Vera?! Kde se tam vzala? Co se jí vlastně stalo? Nic mi totiž v romantickém závěru nemohlo vzít větší vítr z plachet než když připlula do záběru, prohlásila "Feels like fall today." a zase z něj odplula. Co to... proč... Vera... fucking Vera?! (22.08.2023)

Ja fakt nevim, proste jak se mi muze libit film, kde se situace opakujou neustale dokola, neustale se nekdo chova jak kreten a nekdo neustale rve. Jasne, je to Scorsese, takze to je natoceny solidne, i kdyz to misty vypada celkem lacine a hudba je nad ocekavani fajnova, herci jsou taky dobry - mladicka Jodie Foster, u ktery jsem pulku filmu premejslel, jestli ma bejt jeji postava kluk nebo holka, na prvni pohled odlisna role Keitela, kterej se nejdriv chova jak zamilovanej pubertak, ale za chvily uz se zacne projevovat svym obvyklym zpusobem, solidni Kristofferson, kteryho jsem vzdycky povazoval spis za takovyho beckare a tady pritom hraje solidne, no a vsemu vevodi paradni Burstyn, nerek bych vylozene oskarova, ale perfektni. Ale co je to vsechno platny, kdyz je to furt dokola o tom, jak je Alice nestastna, vzdy si najde nejakyho kretena chlapka, neustale pak buli, chova se jak krava, vsichni na sebe rvou a do toho super ultra urvanej a otravnej synacek, kteryho jsem mel chut poradne nakopat. Lepsi 3*. (16.02.2010)

Námětově trochu odlišný, stylisticky ale stále ten "stejný" Scorsese. Již úvodními titulky a první scénou ukazuje svou režijní brilantnost, kdy krátkou zmínkou dětství hlavní hrdinky Alice upomíná na klasická 40. léta a jejich uzavřenou formu (formát 4:3), aby pak skokem do 70. let a kamerovou jízdou na domy v Socorru za zvuku All the Way from Memphis od MOTT THE HOOPLE připomněl totální obrat do formy otevřené. Jako v předešlých Scorseseho filmech i zde hraje dominantní roli právě hudební soundtrack, což je ještě umocněno tím, že pro hlavní hrdinku je muzika téměř jediným možným živobytím. Scorsese využívá hudebního podkladu jako důležitého charakteristického prvku oné doby. A tak můžete po několika letech od zhlédnutí zapomenout na dokonalost jednotlivých technických parametrů, stylistickou opojnost či obsahovou mnohovrstevnatost, v hlavě vám ale budou stále znít songy jako The Plea od CHANTELES (Kdo to klepe na moje dveře), Jumpin' Jack Flash od ROLLING STONES (Špinavé ulice) nebo již zmíněný All the Way from Memphis od MOTT THE HOOPLE. (13.02.2011)